Istanbul 30/06/2008
Ve čtvrtek 26.6.08 jsem jela na vytoužený odpočinek do Istanbulu. V Ankaře jsme se "nalodili" do velkeho autobusu, kde nám stévard během cesty podával chlazené nápoje, buchtičky a na závěr nám vždy na ruce vylil kolínskou. Celý autobus rázem provoněl. Po šesti hodinách nás vyložili na opuštěném místě, kdesi na konci Istanbulu, kde to vypadalo jako by se čas zastavil. Báby v šátcích něco stěhovaly v krabicích, všude poletovaly papíry a v dálce byly polorospadlé domy. Vzali jsme si taxi a ujižděli do civilizace. Ubytovaly jsme se na konzulátě a druhý den ráno jsme vyrazily s Olinkou do ulic. Istanbul je opravdu krásný. Mešity, bazary, náměstí...vše čisté a upravené. Nejdříve jsme šly do Modré mešity. Někteří návštěvníci před vstupem dovnitř si umývali nohy. My jsme si jen vyzuly boty. Uvnitř byl nádherně hebký koberec a interiér mešity byl do modré barvy. Od toho taky název Modrá mešita. Nesmí se zde fotit když se zrovna modlí. Měli jsme štěstí, nikdo se nemodlil. Je jediná ve městě, která má šest minaretů. Hned vedle stál chrám Haghia Sophia. Tento chrám byl Turky přestavěn na mešitu. V jednom místě je i díra ve sloupě a legenda praví, že když se do ní strčí palec a objede se s ním o 360 stupňů a palec zároveň zvlhne, splní se vám přání. Od Sofie jsme prošli kolem Hipodromu a pokračovali do mětské cisterny Yereban. Spousta antických sloupů působí tajemně a zároveň relaxačně. Byly všude červená světla a strašidelná hudba. Navíc jsme narazily na dvě hlavy medůzy, které byly zvláštně položeny. Jedna ležela naboku a druhá hlavou vzhůru. Mírně unavené jsme si šly odpočinout do jedné hospůdky. Když se číšník dozvěděl že jsme Češky, hned s námi přátelsky navázal řeč. Jak jinak než o fotbalu a donesl nám bylinky abychom si ovoněly ruce. Teď už nás čekal Grand Bazar. Usmlouvaly jsme nějaké kabelky, pásky a polštáře a šly se najíst pod most do rybářské restaurace. Výhled jsme měly nádherný...přímo kolem nás jezdily velké výletní lodě, v dálce jsme se dívaly na Sultánův palác a nad námi rybáři lovily rybičky. Vratili jsme se k večeru a ja se zabořila do knížky "Bez dcerky neodejdu". Olinka mezi tím jela pro svojeho syna a maminku na letiště. V sobotu jsme ráno jeli do "Miniturecka" poté jsme se zastavili v Koç Muzeu, kde velmi vlivný pán Turecka nashromáždil krasnou sbírku aut, letadel, lodí, a taky zde byla ponorka do které jsme se nemohlı nejít podívat. Odtud jsme jeli opět na bazar, do restaurace a na výletní loď. V neděli ráno jsme dojeli na opuštěné místo a lá autobusové nádraží a valili směr Ankara. Bylo to bezvadné a už se těšíme na společnou dovolenou v Meryanu, která nás čeká od úterý. Add Comment Plavání 19/06/2008
Tak jsem dnes po delším přemlouvání vlezl do vody. Přesvědčila mě i Emička, která se vody boji, že je to vlastně sranda a že nemusím mít strach. Maminka chce, abych se připravil na to velké moře, co nás za pár dní čeká. Už jsem zapomněl jaké to vlastně bývalo na plavání, kde jsem skákal do vody a potápěl se. Když jsme přišli domů, tak mi maminka na balkón dala bazének s vodičkou a tam jsem se teprve vyřádil. Školička na britské ambasádě 17/06/2008
Tak příští týden nás už čeká poslední školička, která bude u Lucky na zahradě. Plno lidí odjíždí do svých zemí, tak doufáme, že po prázdninách školičku převezme někdo jiný. Na zahradě budeme mít piknik. Teošek i když mezi děti moc nejde, tak přece jen je na vzduchu a je to pro něj zpestření. Nové hračky, jiné tváře a prostředí. Chodíme taky plavat do bazénu, který je venku zahradě ambasády. Teošek tam zatím, ale ještě nevlezl jelikož byl špatně vyspaný, neměl náladu a tak ani maminka si nezaplavala. Příště to snad bude lepší. |
RSS FeedCopyright © 2012 danis.cz
